blog archiv fotoblog tvorba www o mně ke stažení vzkazy temp

Řetězovka: čtyři krát čtyři vzpomínek

Mibrt | 6.9.2007 | 845 x zobrazeno | 11 komentářů

Internetem sviští nová řetězovka. Spletitýma cestičkama internetu dosvištěla také na můj blog, z čehož mám obrovskou radost smile . Autorem je Kotě a štafetu mi předal Kryšpín. Tak s chutí do toho a půl je hotovo ….. no a pak rychle od toho smile .

Jelikož jsem pozitivní člověk, upravím si trošičku pravidla řetězovky a sepíšu pouze pozitivní zážitky, protože ty negativní nemají v hlavě co dělat smile

Vzpomínka nambr one: Sedím s otcem v autě - směr Orlová. Jsou čtyři hodiny odpoledne a já se přibližuju ke dveřím střední počítačové škole, kde jsem zhruba před osmi hodinami absolvoval přijímací zkoušky. Dychtivý pohled na seznam přijatých a nepřijatých uchazečů, při kterém mi bušilo srdce, jako nikdy jindy před tím málem vedl k infarktu. Hledám číslo 52, pod kterým jsem byl vedený u přijímaček.......PŘIJAT, tyhle pocity snad ani nejdou popsat.

Vzpomínka nambr tů se nedá slovy popsat. Pocit, když vám předávají nový vůz v značkovém autosalonu je nezapomenutelný. Předání klíčků, popřání mnoho šťastných kilometrů a průjezd vraty ven je opravdu něco, co se uchová v paměti na hodně dlouho.

Dostáváme se k zážitku nambr trý, který byl v mém životě hodně význámný. Byla to doba, kdy jsem ukončil studium na střední škole a rozhodoval se, co budu dál dělat. Život se dá přirovnat k velkému kombajnu, obrovský kolos energie s obrovskou hmotností a silou. Taky si při řízení tohoto monstra nezaložíte ruce za hlavu a nenecháte ho zahučet někde do příkopy, ale uchopíte řízení pevně do svých rukou. Proto po zasloužených prázdninách po maturitě jsem začal na sobě tvrdě makat, vyhrál tři konkurzy o zaměstnání, vystřídal dvě z nich a po roce začal podnikat. Pracovní úspěchy proto u mě hrajou velkou roli a hlavně ty největší zážitky.

No a dostáváme se do finále smile Nevím proč si tohle pamatuju, je to celkem hloupost, ale zároveň nejsilnější vzpomínka nambr fór z dětství. Bylo jaro, venku lilo jako z konve. Mohl jsem mít zhruba 5 let. Byl večer, venku se začalo stmívat, otec byl v práci a maminka žehlila. No nevím, jak se to stalo smile , ale popálil jsem si prst o žehličku. Maminka mě chytla do náručí, odnesla k oknu, pohladila mě a dala mi cukr. Fakt blbost, ale hodně emotivní zážitek, který si pamatuju dodnes.

Tak a srdce si vylije: Meca, Zimmi, Hudy a třebááá QuickShare. smile kurzor

Komentáře

Chci odebírat RSS komentářů

DeadEgghead
smutek

tento čtenář není moc aktivní

12:26 - 06.09.07

Tak pán je na cukříček, jo? Ne, vážně, nejlepší jsou právě ty vzpomínky, u kterých člověk ani za boha netuší, proč si je vlastně pamatuje...

Evča

tento čtenář je druhý nejaktivnější

19:53 - 06.09.07

Cau, autorem nejsem já, Bouchy to ke mně dohodil, jsem ráda že jsou všude dobří lidé

mibrt

autor blogu

20:02 - 06.09.07

[Evča]: Omlouvám se, už jsem to zeditoval

Evča

tento čtenář je druhý nejaktivnější

20:04 - 06.09.07

Ještě OT, teda ta **vzpomínka nambr fór** ta je teda pěkně férová, ty máš paměť, to se mi líbí..

mibrt

autor blogu

20:17 - 06.09.07

[Evča]: Jak říká DeadEgghead, zaboha nevím, proč si to pamatuju

QuickShare
smutek

tento čtenář není moc aktivní

23:04 - 06.09.07

Díky za předání, ale bohužel tuto štafetu nepřevezmu. Nemám totiž žádné nápady a vypáčit ze mě 4 vzpomínky, které by byly pro čtenáře zajímavé je nadlidkský úkol. Ty co jsou pro mě důležité zveřejňovat nechci, takže bych to radši přenechal jiným. Ale jinak díky :-)

mibrt

autor blogu

19:06 - 08.09.07

[QuickShare]: Škoda